A teď něco úplně… českého!

Nuže, které podniky se v Japonsku profilují jako české?

Na rovinu se přiznám, že jsem byl pouze ve dvou z nich, protože jsem asi jeden z mála Čechů, kteří českou kuchyni příliš nemusí a při delším pobytu v zahraničí je dlouhé bezesné noci bez bůčku, svíčkové, řízku v chlebu či guláše skutečně netrápí. Koho to však trápí, jsou většinou mí japonští přátelé, kteří pobývali studijně nějakou dobu v Česku a čas od času dostanou chuť na něco z českých luhů a hájů. A jelikož v takových případech bývám zpravidla první na ráně při hledání dalších spolustrávníků, nelze odmítnout a už jen kvůli chuti našeho piva čas od času obětuji na naše poměry nechutně velký peníz.

Asi nikoho nepřekvapí, že největší koncentrace těchto podniků je v hlavním městě. Tokijskými klasikami jsou Dášeňka a Sedmikrásky, nebo – chcete-li – だあしゑんか a セドミクラースキ.

Češtinářské okénko v Dášeňce.

S majitelem Dášeňky můžete něco málo prohodit jednoduchou češtinou, stejně jako se můžete pokochat různým smetím, které tam všude má. Co se pohoštění týče, čekají tu na vás utopenci, guláš, smažák, bramboráky a jiné dobroty jako od maminky. Chuťově je vše dobré, ale zároveň v tom cítíte jistou svéráznou japonskou úpravu – což mně osobně však vůbec nevadí, ba naopak – žádný druhý ラーダ・フルシュカ (Láďa Hruška) se nekoná a z pohledu Čecha jakoukoli zahraniční invenci v přípravě českého jídla s potěšením kvituji!

Servírují tu i tatarák, konkrétně koňský – a je to dobře, Evropané jsou podle mě moc zmlsaní a konina je zatížena zbytečným tabu, přestože výživové hodnoty koňského masa jsou trochu jinde než u vepřového, kuřecího či hovězího. Takže až budete v Japonsku, vyzkoušejte a poznáte sami.

Pokud nelpíte na tom, že chcete jít do podniku s výhradně českým pivem, pak můžete zkusit i množství jiných podniků, o kterých tu nepadne slovo – české pivo mají stále či sezónně na čepu. Jen s tím spellingem jsou opět trochu na štíru…

Před pár lety byla otevřena Pilsen Alley, kde si sice nepochutnáte na českém jídlu, zato tam najdete perfektně načepovanou plzeň a i vysvětlení, co je hladinka, šnyt a mlíko. Kouzelné je pak sledovat štamgasty, kteří tam pravidelně chodí a při objednávání jen tak nonšalantně prohodí, že chtějí jednu hradinku. Hlavní výčepní, pan Sató, pak ještě točí něco plzeňského v dalším tokijském podniku Brasserie Beer Boulevard, jenž je však věnován i pivům z jiných zemí.

Šance, že budete v Pilsen Alley vyčnívat, je asi stejně vysoká jako šance, že se s vámi místní štamgasti i obsluha dají do vzrušeného hovoru a ve výsledku to dopadne nějak takto.

Pojďme vystrčit nohy z Tokia a podívat se na sever do mého oblíbeného města Sendai. Tady se nachází Českoya a údajně je majitelem přímo Čech. Dle očekávání tam nečepuje pouze české pivo, ale třeba i belgické a německé, která jsou v Japonsku bohužel přeci jen populárnější než ta česká. Podle recenzí se jedná o oblíbený cíl vysokoškoláků, kteří chtějí poznat chutě piv za japonskými břehy. Uf, držím majiteli pěsti a někdy zavítám!

Kdesi mezi vlky v prefektuře Gunma se dále nachází podnik Dobrý den. Na stránkách píší, že ve spolupráci s českým pivovarem (jakým, proboha?) vyrábí vlastní pivo a dobré jídlo… ovšem pouze od 11 do 14 hodin. Kromě názvu to, zdá se, s Českem moc společného nemá, s otevírací dobou se taky moc nepřetrhli, ale holt každý den není posvícení, no jo.

Teď se podíváme na západní břeh Japonska do mého dalšího oblíbeného města Kanazawa, které doporučuji navštívit všem namísto turisty zapleveleného Kjóta. Místní podnik se jmenuje Dub a jak jsem se nedávno dozvěděl, svůj název odvozuje od příjmení majitele, který se jmenuje Kašiwa (柏). A kašiwa znamená…

A plynule se přesouváme více na západ, a to konkrétně na ostrov Kjúšú, kde nás čekají dva podniky. Jedním z nich je kavárna Můj pokoj ve městě Saga, která byla otevřena poměrně nedávno. Ještě jsem neměl tu možnost ji poctít návštěvou, ale jelikož od poloviny září mířím do nedalekého Saseba, Jame a Janagawy, velmi reálně hrozí, že mi neunikne. Podle stránek to navíc vypadá, že tu paní majitelka vyučuje češtinu a dělá bábovku a guláš. No teda…

Zdroj: https://mujpokoj.jimdofree.com/

A na jihu Kjúšú nedaleko kagošimského letiště se pak nachází Little Praha. Na stránkách nemají menu, ale prohlašují, že se ve svém podniku snaží přenést atmosféru pražské klasiky U Fleků do japonských poměrů. Jak tak však čtu recenze, tak se zdá, že se jejich snahy setkávají spíše s rozpačitými ohlasy…

Na závěr tu pak máme „bonuz pro kikoťi“:

A to doslova. Jmenuje se to Kokoti Café a nachází se v Nagoji. Jedná se samozřejmě jen o náhodu a v kavárně nenajdete pranic českého, ale pózovat před výlohou s podobným kokotem jako vy a jen sledovat obsluhu, jak se na vás zmateně dívá, je jednoduše k nezaplacení.

Takže tak. Pokud náhodou víte ještě o nějakém dalším podniku, neváhejte se podělit!